Technologičtí giganti nám chtějí radit s duševním zdravím. Budovat si dobrou pověst je pro ně však čím dál těžší

Google i ChatGPT by chtěli být našimi terapeuty. Jejich reklamní taktiky však přestávají fungovat. Lidé po celém světě totiž vytvářejí strategie, jak se z až příliš vřelého objetí digitálních gigantů vymanit.

Autor: Hynek

Článek vyšel také na Deníku Referendum.

„Znáte to, chcete jen na mobilu zkontrolovat počasí a za 45 minut se divíte, jak je to možné, že pořád scrollujete,” zní již otřepaná fráze, která zazní během téměř každého povídání o tom, jak sociální sítě huntují naší pozornost.

Zajímavé to však začne být ve chvíli, když se tato fráze stane součástí marketingu samotných technologických firem. Přesně to se stalo letos v květnu, když Google představoval novinky v jím vyvíjeném operačním systému Android na své Android Show.

Onou novinkou je funkce Pause Point reagující na stále více zřejmější problém s naší pozorností, která je rozmašírovaná neustálými notifikacemi a překlikáváním. Narozdíl od dosud dostupných digitálních nástrojů zaměřených na digitální well-being, které fungují na principu zpravidla dočasné blokace konkrétní aplikace, nabízí novinka Androidu trochu jiný přístup.

Při spuštění dané aplikace vám totiž dá čas na rozmyšlenou a zeptá se vás, zda se chcete například do víru sociální sítě opravdu vrhnout. Ukáže vám třeba fotku psa a navrhne vám, zda raději nechcete jít ven venčit?

Google zde tak úspěšně vykrádá a ohýbá myšlenky digitálních minimalistů a namísto rychlosti nabízí záměrnou pomalost. Díky Pause Point se tak můžete zhluboka nadechnout, možná rovnou zkusit i nějaké to mindfulness cvičení… A sociálním sítím se nakonec vyhnout.

Vyvíjení nástrojů na digitální well-being je jen jednou z mnoha taktik, které aktuálně digitální korporace volí, aby se ubránily tlaku společnosti, jež jich začíná mít plné zuby.

Tyto taktiky mají přitom jedno společné: postupně přestávají fungovat.

Lekce googlovštiny

Lidé totiž začínají chápat, že digitální giganti jen těžko mohou přinést řešení problémů, které přímo způsobují. Více se tématu věnoval ve svém nedávném newsletteru propagátor digitálních alternativ José Briones, který na nástroj Pause Point upozornil. Nabídl i návod na to, jak si líbivé větičky, pronesené produktovou manažerkou Googlu Allannou Veiga, která Pause Point představovala, “přeložit”.

Její úvodní větu, ve které říká: „Chápeme to. Někdy je to s telefony těžké,“ navrhuje Briones přeložit spíše takto: „Vytvořili jsme ekosystém, který zneužívá vaše zranitelnosti. Děláme to skrze závislostní design, funkce odvádějící pozornost a další vzorce ničící vaše duševní zdraví. Teď byste nás ale měli pochválit za to, že předstíráme, že s vámi soucítíme”.

Podobně bychom mohli “překládat” třeba i e-maily, které uživatelům zasílá ChatGPT. Radí v nich, jak bychom si mohli zlepšit den a rovnou nabízí rozkliknout konkrétní konverzaci: o 20 minutovém domácím cvičení namísto posilovny. O pětiminutovém prodýchání po jistě stresuplném dni. ChatGPT ale neváhá ani nabídnout vám, že nakoukne do ledničky a pomůže s receptem, který vám rozjasní den.

Cílem je samozřejmě vždy jediné: udržet nás v daných službách co nejdéle. Jak píše ve svém příspěvku José Briones, naší digitální únavy využívají Google další jen k tomu, aby nám nacpali další produkty a ještě prohloubili naší závislost.

„Celé to prezentují jako možnost volby. (…) Je to však stále ten stejný systém, který jen balí do jemnějších barev a nazývají ho péčí. Nikdy se nebudou zabývat podstatou problému. A jak by také mohly? Velké technologické firmy nemohou vyřešit problém, na kterém vydělávají,” vysvětluje Briones.

Meta platila rodiče, učitele i dětské influencery

Vedle vytváření nástrojů pro lepší “digitální well-being” volí digitální giganti i další, výrazně hrubší taktiky, jak nás udržet ve svých spárech.

Před pár měsíci bylo například na základě interních materiálů potvrzeno, že si Google skrze takzvané edukativní nástroje ve školství zcela záměrně vychovává nové zákazníky. Zaměstnanci Googlu se také zamýšleli nad tím, jak to vykoumat, aby školy ukrojily z rozpočtů peníze na učebnice a přesunuly je raději na předplatné “vzdělávacích” kanálů YouTube.

Na konci května pak novináři rozpletli způsob, jakým si společnost Meta zajistila podporu z řad rodičů, učitelů i psychologů. Ti všichni šířili zprávy o skvělých nástrojích rodičovské kontroly a o tom, jak je Instagram pro mladé lidi bezpečný. Podle zjištění přitom měly příspěvky obrovský dosah – Instagram sám (respektive společnost Meta) jim totiž v rámci algoritmů zajistil zcela nadprůměrnou viditelnost.

Meta ale neplatila jen dospělé, ale i „teenagerské ambasadory“, jak před pár dny zmapovali novináři New York Times. Tito dětští influenceři propagovali Instagram a přímo ve škole pak kamarádům rozdávali reklamní předměty. TikTok pak zase dle článků velmi štědře podpořil Národní asociaci rodičů a učitelů, čímž si zajistil jejich přízeň a vyhnul se výraznější kritice.

Jak se vymanit z digitálních okovů

Vzhledem k výše uvedenému není divu, že lidé přestávají BigTech důvěřovat. A hledají další a další způsoby, jak se z digitálních okovů vymanit.

Populární je třeba aplikace Foqos. Ta umožňuje vytvořit si seznam aplikací, které chcete zablokovat a následně tuto volbu přes vytištěný QR kód potvrdit. Dokud se váš telefon znovu s QR kódem nesetká, protože ho necháte třeba doma připnutý na ledničce, vybrané aplikace jednoduše nespustíte. Elegantní řešení je zdarma a open-source.

Vznikají také úplně nové mobily, které nejsou ani chytré ani hloupé, ale jde o kombinaci, které si berou to dobré z obou kategorií. Takový telefon pak umí třeba jen volat a psát SMSky, ale zároveň umí vytvořit hot-spot, navigaci či přehrávat podcasty. Vedle již zavedených dražších značek Mudita či LightPhone volá nyní o pozornost třeba i DumberMini.

Čím dál více lidí pak také řeší zničenou pozornost jednoduše tím, že mají jak hloupý, tak chytrý telefon, přičemž ten chytrý nechávají v práci.

Jak zmapovala česká iniciativa Dětství bez mobilu mezi více než stovkou rodin, různé taktiky, jak “jít příkladem”, pak volí i rodiče. Vedle obvyklých nápadů, jako je vykázání mobilů od společného jídla a z ložnic, to může být třeba střídání on-line a offline týdnů pro děti i pro rodiče. Digitální nástroje z mobilů pak někteří také “rozpouštějí” do nástrojů dalších a pořizují si domů znovu budíky, CD přehrávače či gramofony.

Podobné návody a taktiky si mladí lidé i rodiny vyměňují živelně mezi sebou, nestrukturovaně a neorganizovaně, někdy s pomocí sociálních sítí, někdy bez nich. Právě tato decentralizovaná lidská síť nespokojených uživatelů může být výhledově tím, co digitálním gigantům zatopí nejvíce: a co může mít výrazně hmatatelnější dopad, než zatím ne příliš efektivní legislativa.

Článek vznikl v rámci projektu Digitální svět a rodina za přispění prostředků státního rozpočtu ČR z programu NDT Rodina Ministerstva práce a sociálních věcí.