Nový internet je zpět. Znáte KinoKinoKino, DětiDětiDěti, DatumDutam nebo Devent?

Přemíra reklamy, odpor proti Facebooku a Instagramu, ale i možnosti umělé inteligence. To vše vede ke vzniku internetových rozcestníků, které zpřehledňují nabídku nejen kulturních akcí.

Autor / Hynek

Aneta Najmanová vždycky ráda chodila do kina. Čím dál více jí však štvaly podmínky, za kterých musela pátrat po tom, co kde a kdy dávají. „Dalo se to vždycky nějak vyklikat, ale nebylo to přívětivý, furt mě bombardovaly reklamy. Měla jsem pocit, že se nemůžu podívat na to, co hrají v kině, aniž bych si koupila vysavač,” popisuje realitu dnešního internetu.

Aneta pracuje jako produktová manažerka a vývoj nových projektů je jí vlastní. Její přítel je navíc programátor. Řešení se tedy nabízelo: co prostě vytvořit stránku, která by jednoduše zobrazovala aktuální nabídku kin?

Zhruba před rokem a půl tak vznikl projekt kinokinokino.cz, který informace z webů vybraných kin překlápí na jedno místo a uživatelsky přívětivě je zobrazuje. „Na sociálních sítích moc aktivní nejsme, tak jsme to poslali různě mezi kamarády a začalo se to postupně šířit. Začala se ozývat i další kina, jestli bychom je nepřidali,“ popisuje Aneta postupný růst webu, který je dnes přehledem nejen pražských, ale i brněnských a bratislavských kin.

Šíření nové služby, spočívající vlastně „jen“ ve zpřehlednění již existujících dat, pomohli i někteří influenceři. „Zprostředkovaně jsem znala cestovatele Láďu Ziburu, který má na sítích veliký dosah. Opravdu o nás napsal a čísla návštěvnosti vylítly. Záleží na počasí, ale doteď se to drží na zhruba osmi tisících návštěvách měsíčně,“ popisuje Aneta.

Úspěch a relativní jednoduchost, se kterou KinoKinoKino vznikalo, povzbudil Anetu k vytvoření dalšího webu. I projekt DětiDětiDěti.cz je užitečným rozcestníkem, tentokrát však pro rodiče, kteří hledají dostupné a kvalitní kulturní akce pro své ratolesti. Také ke vzniku DětiDětiDěti.cz přispěla nespokojenost s aktuálním stavem on-line prostoru, kdy rodiče loví tipy na akce pro děti hlavně v „informačním bahně“ sociálních sítí.

Narozdíl od kino webu však u „dětí“ hrála důležitou roli umělá inteligence. Přesněji řečeno tzv. „vibecoding“, kdy člověk přímo nepíše kód webu, ale zadává, jak má web vypadat a fungovat.

Zcela neobjektivní selekce pro všechny

„Kina sice vznikaly v době, kdy už frčelo AI, ale přítel to normálně programoval. Ale ty děti vznikaly jinak. Já byla na mateřský a měla jsem z práce určitou zkušenost s vedením týmu AI inženýrů. Ten web jsem tak udělala pomocí umělý inteligence, baví mě si s tím hrát. Nemůžu samozřejmě říct, jestli je ten kód dobrý, ale můžu říct, jestli to dělá to, co to má dělat,“ popisuje mi Aneta u kávy, kterou pijeme v kavárně Letka.

Není to náhoda – v této pražské kavárně se totiž odehrávají pravidelně divadla pro děti, která bývají součástí Anetina přehledu. Aneta sem dnes přinesla i tištěné letáky, kterými „její“ web propaguje. Nakolik jde přitom právě o „její“ přehled a nakolik skutečně o službu pro širokou veřejnost, je časté téma jejích úvah.

„Ten můj web načítá třeba akce městských knihoven, které dělají skvělé věci, ale často to je něco, kam já bych třeba úplně nešla… Říkám si, že ten web nemá být pro bublinu intelektuálů, měl by pomáhat všem, nicméně třeba divadýlka v obchodních centrech tam nedávám. Ale kurátorství, to je silný slovo, je to prostě zcela neobjektivní selekce,“ směje se Aneta.

Určité kurátorské obtíže, kterým Aneta v případě tohoto webu čelí, doplňují i obtíže technické. Při postupném doplňování akcí a rozrůstání projektu totiž Aneta zjistila, že řada míst, kde se akce pro děti konají, vůbec nemá funkční stránky, na kterých by se daly akce dohledat a ze kterých by je bylo možné zrcadlit na webu DětiDětiDěti.cz.

„Já se vždycky podívám na ten daný web a snažím se pochopit tu strukturu. Vytvořila jsem si na to takový AI nástroj, se kterým vždy vydefinovávám, jakým způsobem se data z toho webu budou zobrazovat u nás. Definují se pravidla pro akci, jestli jsou to loutky, kino a tak dále. Ale není to jednoduché, některé weby jsou opravdu nepřehledné, nebo nerozlišují akce pro děti a akce pro dospělé. Obecně se ty akce propagují pořád hlavně na sociálních sítích, odkud je k nám na web automaticky překlopit nemůžu,” vysvětluje Aneta obtíže.

Lidé píší děkovné e-maily

Právě neutuchající síla sociálních sítí je něco, co si Aneta při vývoji obou projektů silně uvědomila. Zároveň však soudí, že v tomto ohledu se odehrává určitý posun – ostatně její weby lákající na živá setkání k této změně přispívají. „Myslím si, že probíhá určitá transformace. Lidé si začínají uvědomovat důležitost toho offline světa a vnímají, že je hodnotější, když na sítích netráví tolik času,” zamýšlí se Aneta.

Za pravdu jí dává zpětná vazba, která se jí dostává. „Fakt strašně lidí nám napsalo na e-mail. A sem tam nám někdo přispěje na kafe, což je možnost, kterou máme na webu, to nás vždycky hodně potěší.“

Co se týče budoucnosti obou rozcestníků, byla by Aneta ráda, kdyby se alespoň částečně pokryly náklady. „Když mám čas, přemýšlím, jak to udělat trochu výdělečné. Hlavně ty děti mají myslím potenciál rozšíření pro celou Českou republiku, tam mám větší ambici, dovedu si přestavit klidně i nějakého sponzora. Dávaly jsme i nějaké peníze do reklamy na sítě, tak uvidíme. Ale zatím nás to hlavně baví a těší a máme pořád řadu nápadů na zlepšení,“ uzavírá s nadšením mladá žena.

Punkový koncert pro 10 lidí vedle Lucerny

Vizuální smog a proměna internetu, kdy je dnes většina obsahu prakticky zamčená za branami sociálních sítí, zapříčinily i vznik dalšího kulturního rozcestníku, který spatřil světlo světa před půl rokem. Za DatumDutam.cz stojí hudebník a grafik Martin Hůla a ač jeho příběh do jisté míry kopíruje zkušenost Anety, východiska a cíle se v lecčems liší.

„Vyšlo to z takové frustrace na konci loňského roku, kdy jsem zjistil, že se vlastně vůbec nedozvídám o akcích, které mě zajímají. Nebo že se o nich dozvím, až když už skončí. Snažím se na sítích nebýt, ale samozřejmě tam z různých důvodů jsem. Přes reklamy se ale často nedostanu k věcem, které mě fakt zajímají,“ uvádí mě Martin do nedávné historie projektu, zatímco za okny kavárny, ve které sedíme, začíná letní slejvák.

A tak – podobně jako Aneta – za pomoci umělé inteligence na konci roku 2025 poměrně rychle stvořil web, který by dle uvedené anotace měl být místem kam přijdu, nastavím si filtr podle toho, co mě zajímá – město, konkrétní klub nebo žánry – a hned uvidím, jaké koncerty a hudební akce se v mém okolí dějí. Bez nutnosti procházet desítky webů, událostí na sociálních sítích a náhodných doporučení od algoritmů.

Narozdíl od Anetiných webů zde však akce mohou přidávat přímo pořadatelé nebo i samotní fanoušci. Martin pouze kontroluje, zda se na webu neobjevuje něco „úplně mimo“.

Pro Martina jako pro grafika je důležitá vizualita. Web tak více než co jiného připomíná skutečnou nástěnku, kde jsou plakáty přišpendlené jeden vedle druhého. „To je pro mě důležitý, ta nízkoprahovost a nevýběrovost, ta rovnost v tom, že tam každý může dát cokoliv. To znamená, že vedle sebe můžou být koncerty v Lucerna Music Baru i punkový koncert pro 10 lidí,“ vysvětluje svoji vizi.

Co Martin odmítá, je automatické nahrávání akcí z jiných webů. Na DatumDutam.cz musí každou akci někdo ručně zadat a vložit. „Možná jsem naivní, ale já si prostě myslím, že by ti lidé tomu měli věnovat nějakou minimální péči, když už tam tu akci chtějí nabídnout ostatním,“ komentuje asi jediný práh, který web má.

Automatizaci se naopak Martin nebrání u filtrování akcí. Každý si zde tak může nastavit e-mailový odběr, buď denně, týdně, nebo měsíčně. Stačí zadat, jaké město a žánr vás zajímají. Této možnosti zatím využívají nižší stovky lidí.

Síla regionů a věčné plakáty

Z čeho je Martin lehce rozmrzelý, je postupně opadající zájem, který vidí na statistikách návštěvnosti. „Když jsem to spustil, všichni říkali: super, to jsme přesně potřebovali! A pak vidíš, jak to jde dolů. Je to zajímavé: všichni jsou nadšení z toho nápadu, baví je to, ale stejně pak nakonec čekají, co jim naservíruje Facebook,“ komentuje to sarkasticky.

Že jsme jako společnost myšlenkově stále ukotvení v rozhraní Facebooku dokazuje Martin na drobném detailu. Přestože jeho web prakticky umožňuje „vytvořit událost“ a s odkazem na tuto událost pak pracovat, lidé stejně využívají odkazy událostí, které vedou na Facebook. „Nikoho nenapadne nad tím uvažovat opačně – že by nejdřív založili událost na DatumDutam a ten link pak sdíleli v události na Facebooku. Přitom na událost na DatumDutam se dostane každý a nemusí se nikam přihlašovat a nikde mít účet,“ přibližuje uživatelské výhody Hůla.

Z čeho je Martin naopak nadšený, jsou data, která web mimoděk generuje. Vyjevuje se zde tak například, kolik rozličných pořadatelů koncertů a dalších kulturních akcí (na četné žádosti přidal Martin i možnost přidávat výstavy a divadla) je v regionech a kde všude mohou kapely hrát. Web také umožňuje proklikat si tvorbu tvůrců jednotlivých zde publikovaných plakátů, kteří jinak při propagaci akcí zůstavají spíše ve stínu.

Na příkladu plakátů pak Martin vysvětluje celkovou proměnu dnešních informačních toků.

„Myslím, že všichni podlehli iluzi, že plakáty už nejsou potřeba. Ale přitom vidíš, že velké akce vždycky plakáty mají. Ve veřejném prostoru fungují totiž nejvíc! Černý výlep prakticky zmizel. A není to kvůli nějakému postihu, je to myslím tím, že marketéři sociálních sítí tvrdí, že je potřeba propagovat tam a že nemá cenu tisknout a lepit. To je podle mě lež. Plakáty ve městě vidí leckdy víc lidí, než nějaký post na síti,“ zamýšlí se Martin, který sám desítky plakátů na koncerty a další kulturní akce v minulosti vytvořil.

Náklady se nezaplatí, ale to je v pohodě

Podobně jako Aneta Martin občas přemýšlí, jak svůj projekt propagovat. „Můj patnáctiletý syn mi radí, ať ty akce dávám i na Instagram, to by bylo jednoduché nějak automatizovat, ale to je samozřejmě úplně proti duchu toho webu,“ směje se Martin.

Samotná otázka bytí a nebytí na sociálních sítí je přitom pro Martina Hůlu poměrně osobní. Poté, co přestal vystupovat a být vidět jako oceňovaný a oblíbený rapper Bonus, si prošel zvláštní zkušeností: pro spoustu lidí zmizel.

„Někdo mi před pár lety řekl, že to je taková škoda, že už nedělám hudbu… Ale já přitom dělám fakt hodně hudby nejen pro divadla, jen už nejsem tolik vidět, tolik se nenabízím. Ilustruje to, že stačí, že vykročíš z toho feedu a pro lidi přestaneš existovat. To je děsivý,“ říká. „Přitom není problém si zjistit co dělám, jsem v tom poměrně pečlivý, mám webovky, dá se to vygooglovat,” kroutí Martin hlavou. „Ale lidi jsou asi zahlcení, často věcma, o který vůbec nestojí,” dodává.

I proto je pro něj projekt DatumDutam smysluplný. „Může to někoho posunout, aby někam šel, něco objevil. Je to jiný způsob filtrování. Není to postavený na algoritmu ani na názoru davu, jako je třeba ČSFD, který se často naprosto míjí s tím, co si já myslím,“ vysvětluje.

S aktuálním stavem je tak Martin spokojený. „Přibejvá tam pár akcí denně, kouknu na to, je to funkční. Platím hosting, doménu, vyjde to na pár tisíc ročně. Bylo by super, kdyby to na sebe vydělalo, ale hele – to se nestane a je to v pohodě. Jako u spousty věcí, který dělám, si myslím, že je důležitý vytvářet ten příklad, tu příležitost, nějaký úspěch té věci jako takové není důležitý,” uzavírá hudebník.

„Proti absolutistické libovůli“

Ještě  o něco radikálnější přístup přeskládávání on-line informací, ve kterém se vůbec nepočítá s tím, že by se něco mělo zaplatit, volí umělec Andreas Gajdošík. Ten v rámci kolektivu automatonomy.net provozuje web devent.cz, který se staví do přímé opozice k velkým platformám a absolutistické libovůli jejích vlastníků, jak se píše na webu.

Prakticky to znamená, že zde lidé najdou decentralizované události sdílené v rámci sítě Fediverse. To je – velmi zjednodušeně řečeno – skupina alternativních sociálních sítí, které spolu komunikují, ač zároveň fungují samostatně. Rodina Fediverse se obecně vymezuje vůči algoritmům a nestojí na shromažďování dat a zobrazování reklamy. Místo toho nabízí lidštější obsah, nevytěžující a nezatěžující naší pozornost.

Prostředí Fediverse zatím přitahuje zejména fanoušky svobodného internetu, zespoda vzniklé politické iniciativy, různé subkultury či umělce. Zhruba takto bychom mohli vymezit i akce publikované na devent.cz. To se však může změnit, jak mi na balkonu Skautského institutu v centru Prahy Andreas vysvětluje.

„Mladá generace už je opravdu otrávená, třeba tím, že cokoliv vyfotíš, tak patrně někde zůstane a pak se nečekaně objeví. Jednou fotkou v 17ti, kde zvracíš do záchodu ve čtyři ráno, si tak můžeš teoreticky zničit život. A tak se vrací kompaktní foťáky, obecně pozoruji něco jako permacomputing, kdy jde i o něco jiného, než o maximalizaci výkonu počítače. Poslední dva roky se na internetu opravdu otevírá nějaký nový, komunitní, svobodný prostor. Dodává mi to optimismus,“ začíná Andreas vyprávění o vzniku devent.cz.

Jiná kvalita i archivace

I začátek tohoto projektu byl podobně impulzivní jako stránky Anety a Martina. „Ono to vzniklo minulý rok, dělali jsme výstavu a rakouská umělkyně, Manu Luksch, napsala, že by chtěla, aby ta výstava měla i nějakou událost mimo Facebook. A my jsme vlastně zjistili, že nevíme, kam to dát. Vědel jsem, že fungují stránky akce.nolog.cz, které dělá NoLog, ale ty jsou přímo na politické akce, kam se toto nehodilo. No a tak jsme dostali takový šílený nápad, že po vzoru NoLogu zkusíme ten systém Gancio, na kterém akce NoLogu běží, sami rozjet. Nahodil jsem to během jednoho dne a říkal jsem si, že to je nice,“ popisuje Gajdošík.

Devent.cz dnes přebírají akce od již zmíněného NoLogu a také od spolku CyberLadies, který pro svůj kalendář též využívá systém Gancio. Nabízí přitom přehled setkání zejména open-source a kyberbezpečnostní komunity. Na Devent.cz může akci zároveň přidat kdokoliv. Přes web se lze také proklikat na další „spřátelené instance“ (kalendáře) využívající Gancio, které nabízejí vhled do dění například v několika německých městech.

Výhledově Andreas podobně jako Martin řeší, jak motivovat lidi, aby systém vůbec využívali. Gajdošíkovi by se přitom líbilo, kdyby ho využívali samotné instituce, třeba knihovny či kulturní organizace. „Cestou samozřejmě není kritizovat někoho, že využívá třeba LinkedIN a další sítě, ale spíše ukazovat ta pozitiva. Z mojí zkušenosti můžeš na Fediverse poskytnout uživatelům jinou kvalitu interakce. Že něco najdou bez extrakce jejich dat, bez hejtu, který je všude kolem, bez té neustálé snahy, že si tě chce někdo podmanit. Nemusíš být přihlášený, nejsi uzamčený, jako třeba na Instagramu, kde nemůžeš ani sdílet odkaz,“ vysvětluje Andreas benefity.

Přidává zároveň další, ne tolik zřejmou výhodu podobných projektů, a tou je archivace. Internet je totiž mimořádný ve své schopnosti informace shromažďovat, ale i zapomínat: „Díky Internet Archivu se dnes můžu podívat třeba na web ODSky z roku 2006, ale většina věcí sdílených jen na sociálních sítích časem úplně zahučí. I z hlediska historického, akademického výzkumu, je důležité držet internet otevřený a vlastně archivovatelný, jinak se to může ztratit.“

I proto Gajdošík soudí, že podobné rozcestníky a nástěnky by vlastně nemuseli zřizovat jen nadšenci jako on, ale klidně třeba instituce jako Národní knihovna.

Bacha na netstalgii

Vedle webu devent.cz se Gajdošík podílí i na rozvoji takzvaných webringů. Jde o jednoduchý systém, kdy si například umělci dávají na stránky odkazy na své kolegy, čímž se všichni vzájemně prolinkovávají a podporují. „Je to fakt sranda, jak se vrací ten starý internet. Právě takto jednoduše to totiž dřív vypadalo, prostě manuálně propojené weby, to je vlastně podstata toho surfování: to že skáčeš z jednoho webu na druhý,“ vypráví nadšeně.

Zároveň však Andreas varuje před takzvanou netstalgií. „Vzpomínat na staré dobré časy internetu, dojímat se nad Windows XP, Frutiger Aero a pixel artem, to je dnes mainstream. Předevčírem jsem se bavil s mámou a i ta vzpomínala na Facebook z roku 2005 a říkala, jak je to dnes hrozné. Hodně frčí různé obrázky vyvolávající estetiku let 2000, 2010, kdy byl internet svobodnější,“ vypočítává Gajdošík, který se digitálním uměním a vizualitou dlouhodobě zabývá.

„Ale je to zrádné, protože takové pocity mohou neutralizovat. Netstalgie vede ke vzpomínání, ale pokud zůstává jen ve vizuální rovině, může nás zbavit chuti a energie opravdu s dnešním stavem internetu něco dělat. Problém totiž není, jak internet vypadá, ale v čí prospěch funguje,“ uzavírá.