DP Ostrava jen vnáší zmatek do už tak komplikované diskuze o kamerových systémech

Autor: Hynek / IuRe

Stovky tisíc lidí viděli v minulém týdnu video od Dopravního podniku Ostrava, na kterém speciální kamery rozpoznávají, kdo má a kdo nemá platnou jízdenku. Zatímco DPO krkolomně vysvětluje cíl kampaně, jímž má být poděkování poctivým cestujícím, obdobné biometrické systémy jsou zaváděny po celém světě.

Nervózně se ošívající muž postává u tyče v tramvaji. Ve chvíli, kdy jsou ostatní cestující ve statickém záběru řádně opentleni zeleným rámečkem, kolem muže poblikává rámeček žlutý a posléze červený s výstražný nápisem: NO TICKET. Po příchodu revizora se však ukáže, že muž platnou jízdenku má. Opačně je tomu ve druhém záběru, kde muž v klidu sedí, nevykazuje žádné známky anomálního chování, platný lístek však naopak nemá.

Tak vypadá krátké video, které 30. července zveřejnil na sociálních sítích Dopravní podnik Ostrava. Spot se dočkal stovky sdílení, stovky komentářů a účelně vyvolal otázky: odkud se video vzalo? Proč ho někdo zveřejňuje? Je to snad ukázka toho, jak se budou v Ostravě skutečně kontrolovat jízdní doklady?

O týden později učinil ostravský dopravce dohadům přítrž a přispěchal s vysvětlením: je to připravená kampaň, video má upozornit na problematiku jízdy bez platného jízdního dokladu. Mezi řádky ve vyjádření dále však vychází najevo, že se PR akce evidentně trochu vymkla z rukou: Tvůrci velice pečlivě zvažovali, jak nápad s virálním videem uchopit. Uvědomovali si přitom, že v případě využití kamerových systémů jde vždy o citlivé téma. Otazník ve sloganu kampaně „Vidíme víc, než si myslíte?“ proto znamená jednoznačně nadsázku, se kterou téma kamer ve vozidlech využili.

Naléhavá potřeba dovysvětlit, jak bylo video myšleno, není evidentně ničím jiným, než snahou vybruslit z komunikační paseky, kterou dílo způsobilo. Otazník značící nadsázku, kterým se ve vyjádření šermuje, totiž zřejmě moc lidí nepochopilo: naopak, internetové diskuze jsou zanesené zmatenými reakcemi lidí, kteří video považovali za reálné. Z hlediska metriky si ostravské PR oddělení možná mne ruce: plán na vytvoření „virálního“ videa vyšel, o videu se mluví, profil je navštěvovaný.

Jenže za měřitelnými čísly se skrývá krutý marketingový fakt: následné vyjádření a vysvětlení, tedy informační obsah, který měl být veřejnosti doručen, je přesně to, co už si naprostá většina diváků nikdy nepřečte a s videem nespojí. Jediné, co zůstane, je mlhavé povědomí o existenci speciálních systémů, které poznají, kdo jede načerno…

Mohla to být pořádná legrace, ale není
Nejde však jen o to, že celá „virální kampaň“ dopadla poněkud nešťastně pro její samotné autory. Výsledné dílo především hází vidle do snahy všech těch, kdo se snaží o hrozbách dohledových technologií věcně informovat a upozorňovat na etické problémy, které společnosti přinášejí (problémy legislativní a technické teď nechme stranou).

Zatímco Dopravní podnik Ostrava se tak baví natáčením „hoaxu“ (jak sám své vlastní dílo označuje), v moskevském metru se testuje systém FacePay, který umožňuje cestujícím platit jízdné za pomoci obličeje – spíše než s nabídnutím technického komfortu souvisí však zavádění systému mnohem více s obecnou snahou mít obyvatele ruských metropolí více pod kontrolou. Média například v minulosti informovala, že kamery na rozpoznávání tváří v Moskvě pomáhaly zpětně identifikovat účastníky opozičních demonstrací.

Kontroverze vzbudila v minulém roce i technologie Amazon One, která umožňuje nakupujícím platit dlaní. Amazon má navíc na svém kontě už jeden biometrický škraloup z minulosti, kdy po kritice přestal policii poskytovat svůj systém na rozpoznávání tváří Rekognition. Po roce je však všechno jinak a choutky na využívání tělesných identifikátorů Amazon evidentně nepřešly – Amazon One totiž nově promuje s tím, že vám za poskytnutí vaší dlaně nadělí příjemný kredit v hodnotě 10$.

Biometrické údaje jako jsou tvář, dlaň či otisk prstu, patří mezi naše osobní charakteristiky, které na rozdíl od hesla, adresy či jména nelze změnit. Zaváděním podobných technologií přispíváme k vytváření společnosti, která bude možná v určitých ohledech „rychlejší a efektivnější“, zároveň však plná permanentního dohledu na každém kroku, ve které soukromí zcela ztratí svůj význam.

Než-li vytvářet falešná videa, která ve výsledku seriózní debatu o biometrických systémech znemožňují, mohl by spíše provozovatel městské hromadné dopravy v Ostravě, jehož zakladatelem je samotné město Ostrava, coby důležitý činitel na poli veřejného prostoru ujistit veřejnost, jaký má ke kamerám na rozpoznávání tváří přístup. Vzhledem k tomu, že se posílení kamerového systému v ostravských hromadných prostředcích právě chystá, veřejnost by to určitě zajímalo.