Aplikace pro výuku na dálku sdílely údaje dětí v „závratném měřítku“

Autorka: Karolína

Mezinárodní vyšetřování zjistilo, že vzdělávací nástroje, které žáci používali během pandemie, sdílely jejich informace s reklamními společnostmi a zprostředkovateli dat, jež je mohli po internetu následně monitorovat.

Napsáno s využitím zdrojů:

Vyšetřování vzbuzuje obavy ohledně dopadu výuky na dálku, a to kvůli sledování uživatelských dat aplikacemi a weby, které žáci a studenti k výuce využívali během pandemie. Tyto vzdělávací prostředky byly častokrát doporučovány plošně, zároveň však také shromažďovaly osobní údaje, které následně sdíleli se třetími stranami. Výsledkem bylo vytvoření datových profilů dětí a cílená reklama.

Výsledky vycházejí z rozsáhlé studie organizace Human Rights Watch „How Dare They Peep into my Private Life?“ („Jak se opovažují nahlížet do mého soukromí?“). Výzkumníci analyzovali 164 vzdělávacích aplikací a webových stránek používaných ve 49 zemích, především zkoumali zásady ochrany osobních údajů každé společnosti a jak se jejich praktické využití liší od toho uvedeného. Závěry jsou alarmující – téměř 90 procent nástrojů bylo navrženo tak, aby shromážděné informace odesílaly společnostem, zabývajícím se reklamními technologiemi, včetně firem Facebook nebo Google, které je mohly využít k odhadu zájmů studentů a předvídat, co by si mohli chtít koupit.

Aplikace měly přístup ke kamerám jednotlivých zařízení či poloze, některé zaznamenávaly i stisk kláves. Informace byly odesílány téměř 200 reklamně-technologickým společnostem, detaily využívání však zůstaly netransparentní. Výzkumníci uvedli, že některé aplikace ve svých zásadách ochrany osobních údajů sledování naznačily technickými termíny, zatímco mnohé jiné se o něm nezmínily vůbec.

Veřejná diskuse se více zaměřuje na vzdělávací či společenské dopady uzavření škol a přesunu výuky online v době pandemie než na ochranu osobních údajů a důsledky jejich zneužití. Například v případě Spojených států amerických však byly podniknuty kroky, jak vedlejší efekty výuky na dálku snížit. Rodiče musí odsouhlasit zpracování dat svých dětí (i když v případě vzdělávacích nástrojů je může zastoupit vzdělávací instituce), a některá města, například Los Angeles nebo Miami, požadují po společnostech plán, jak jsou data chráněna, či podnikají vlastní vyšetřování.

Studie odhaluje, že většina školních obvodů (v americkém případě) nezhodnotila, jak bude s daty žáků nakládáno předtím, než jejich používání doporučovala jednotlivým školám. To bylo však často zaviněno tím, že samotné aplikace na toto téma neinformují dostatečně, školy a rodiče tedy nevědí, jak jsou údaje jejich žáků a dětí zpracovávány.

Výzkum zároveň zmínil i několik nástrojů, které data nesbírali (například Math Kids nebo African Storybook) a zároveň fungovali bez reklam, nežádali o povolení k věcem, které nebyly nezbytně nutné k vzdělávání nebo nezasílali sbírané informace dalším stranám a společnostem. Společnosti vyvíjející nástroje, které jsou následně využívány ve velké míře ve školách, by měly zajistit, aby právě data dětí nebyla použita k cíleným reklamám a neměla by být sledována.

Studie předkládá několik návrhů a řešení různým aktérům (vlády, ministerstva školství, společnosti zabývající se vzdělávacími technologiemi, reklamní společnosti a ostatní třetí strany, které pracují s nasbíranými daty). Vlády by měly podniknout komplexnější a sofistikovanější výzkumy nástrojů než aplikaci či stránky doporučí k rozsáhlému využívaní, měly by se také explicitně věnovat ochraně údajů dětí a přijmout nová opatření v souvislosti s ní. Jedním z možných řešení je i vyšší alokace finančních prostředků ke společnostem, které by následně nemusely spoléhat na výdělky od třetích stran, ale mohly by vytvářet nástroje s méně reklamami. Studie volá po okamžitém zastavení sběru a sdílení dat, a vyzývá k vymazání již využívaných údajů.