O digitálním vyloučení jsme jako IuRe/Digitální svobody napsali již řadu textů, zpravidla z pohledu lidí, kteří nedigitální komunikaci preferují s ohledem na soukromí. Nyní přinášíme několik příběhů od zástupců Nadace Krása pomoci, která pracuje se seniory. Jak se žije starším lidem, kteří digitální technologie neovládají?
Některé technologie se zaštiťují dobrým úmyslem, v rámci svého „konání dobra“ však často vytvářejí negativní jevy. Z nástrojů, které mají společnost tmelit, se tak může snadno stát nástroj, který jí naopak tříští. Jedním takovým může být třeba aplikace Sli.do.
Více než půl milionu lidí ve Španělsku volá po tom, aby banky vedle čím dál složitější digitální komunikace nabízely ve větší míře také živý kontakt. Jak jsme na tom s „právem na analog“ v Česku?
S postupující digitalizací ubývá možností, jak si vyřešit své finanční záležitosti s bankou takříkajíc tváří v tvář. Senior z Valencie se s tím odmítá smířit.
Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava se vydal cestou „digitalizace za každou cenu“: v praxi to znamená, že bez chytrého telefonu a aplikace máte mizivou šanci dozvědět se, jaký film kdy a kde dávají. Proč je toto rozhodnutí organizátorů problematické?