Autor: m4iler

Pražská dopravní karta Lítačka oslavila 1. března 2023 sedm let. V tomto článku se dozvíte, jak Lítačku určenou primárně pro cestování v rámci Pražské integrované dopravy používat, aniž byste přitom museli poskytnout významné množství osobních údajů.

Za dobu své existence prošla Lítačka řadou změn. Za nejvýznamnější (a nejspornější) bychom mohli považovat vydání mobilní aplikace, spojení s platební kartou, možnost využití platební karty jako identifikátoru, a jiné vymoženosti.

Jak zařídit Lítačku (lehce)

Registrace Lítačky je poměrně jednoduchá. Vyplníte žádanku s osobními údaji (buďto online, nebo donesete formulář na pobočku), počkáte pár týdnů, a Lítačka Vám přistane ve schránce, nebo si ji zajdete vyzvednout. Jste-li v časové tísni, můžete kartu za příplatek získat na počkání. Je zde ovšem jeden háček: musíte vyplnit žádanku s osobními údaji, mj. telefon, datum narození, e-mail, celé jméno, bydliště, a fotografii. Údaje využívá operátor ICT, soukromá firma, která tyto získává od společnosti ROPID.

Na tom ale není nic špatného, je to pohodlné a výhodné!

Pokud Vám záleží pouze na jednoduchosti použití, nic špatného na tom neshledáte. Musíme však zohlednit několik novinek posledních let:

1. Úniky dat: Žádná firma není neprolomitelná a nepracují v ní naprosto nezkorumpovatelní zaměstnanci. K menšímu či většímu úniku dat může dojít. Úniky osobních dat postihují pravidelně i ty nejzabezpečenější firmy. Z poslední doby zmiňme třeba citlivé obrázky z kamer aut Tesla sdílené zaměstnanci.
2. Zacházení s údaji: Data původně určená pro konkrétní účel se v průběhu času mohou využít či spíše zneužít pro jiný účel – zpravidla na základě společenské poptávky. Je to stále tentýž opakující se vzorec – jako čerstvý případ lze uvézt třeba využití dat z dopravních kamer pro účely šetření finančních úřadů, které neshledal problematickým ani Nejvyšší správní soud. Precedens tedy máme, a jednoho dne tak mohou být data ze systému Lítačka (zcela teoreticky) využita ke sledování všech Pražanů za jakýmkoli sebezbytečnějším účelem.

Alternativy klasické Lítačky

Můžeme tedy využívat systém Lítačka tak, aby se ROPID nemusel trápit hlídáním našich dat? Je to přeci jen těžká práce, a musíme našim úřadům ulevit. Možnosti jsou dvě: zřízení anonymní karty, nebo Lítačky bez evidence.

Anonymní Lítačka

K vydání anonymní karty nemusíme poskytovat ROPIDu žádné údaje, na kartě není vidět ani naše jméno, ani naše fotografie. Tento typ Lítačky zároveň můžeme předat jakékoli další osobě. Pokud tedy jezdíte s někým jiným po Praze „na střídačku,“ můžete si kartu půjčovat. Nevýhodou je cena kuponů: měsíční kupon na anonymní Lítačku stojí bezmála dvojnásobek ceny klasického kuponu (550Kč vs. 1000Kč). Anonymita není levná záležitost…

Lítačka bez evidence

Lítačka nabízí již několik let možnost založení tzv. Lítačky bez evidence. V praxi se jedná o zlatou střední cestu mezi klasickou kartou, kdy ROPIDu musíte poskytnout veškeré údaje (a úřednice je zpravidla důkladně ověřují) a anonymní kartou, kde sice nepodáváme žádné údaje, ale samotné osobě se tento identifikátor nemusí vyplatit.

Výhodou tohoto typu karty je fakt, že ROPID o nás neuchovává žádné údaje. Formulář, který vyplníte, by měl být po vyřízení Vaší karty skartován a zapomenut, v horším případě skončí v zaprášené kartotéce. Jediným důkazem, že jste kdy o kartu zažádali, je samotná karta. Nevýhod je hned několik; některé se týkají pouze obyvatel mimo Prahu, některé však pocítíte v každodenním užívání.

Život s Lítačkou bez evidence

Zde budu mluvit o svých osobních zážitcích se zařizováním Lítačky. Pokud zatím kartu Lítačka nemáte (možná z obav o své osobní údaje), pokusím se Vám tento proces přiblížit.

Jak Lítačku zařídit

Lítačka bez evidence bohužel nejde pořídit online. Jediné místo, kde ji lze získat, je na počkání ve Škodově paláci. Zde můžete zároveň odevzdat, zrušit, a nechat skartovat svou starou kartu s evidencí. Lítačka bude stát 200 Kč, protože se jedná o expresní vydání karty (adresa bydliště se v systému neukládá).

Než se vydáte v mých stopách, rád bych Vás upozornil na několik úskalí této karty:

1. Nenabijete ji online: Vaším nejlepším kamarádem budou odteď infocentra DPP, kde kartu můžete dobít, žádný systém neví, že tato karta existuje.
2. Pokud ji ztratíte, je po všem: Číslo karty není vedeno k žádné osobě, pokud by někdo tedy kartu našel a vrátil, systém DPP neprozradí nic o držiteli, kartu tedy nelze zaslat na Vaši adresu.
3. Musíte si pamatovat datum vypršení: Karta a její datum platnosti se nezobrazí nikde online.

Paní u přepážky Vás na tyto okolnosti nejspíš ještě upozorní, ale je lepší být připraven. Když nechcete platit za pasovou fotografii, nebo ji nemáte na místě, nevadí, vyfotit Vás mohou i na místě. Fotka není nejkvalitnější (foceno FullHD webkamerou), ale pro mě je to perfektní. Při letmém pohledu není vidět, kdo na fotce je.

Jak žít s novou Lítačkou

Pokud jste zvyklí na online aplikaci nebo Lítačku s plnou evidencí, nová Lítačka bude vyžadovat určitou změnu návyků. Dobíjení karty může proběhnout pouze v infocentrech DPP. Já mám štěstí: většinou dorazím do Prahy na místo, kde mohu Lítačku dobít a zaplatit hotově. Pokud máte do infocentra daleko, doporučuji si najít určité místo po cestě do práce/školy, a dobíjet tam.

Dalším místem, s nímž se nejspíš budete muset seznámit, jsou sloupky pro kontrolu platnosti Vašeho kuponu. Viděl jsem je ve většině vestibulů metra, a pokud přiložíte kartu, na displeji uvidíte, kdy Váš kupon vyprší. Jednoduchou alternativou je použít kalendář a zapsat si, kdy Váš kupon vyprší. Třetí, volnější možností, je kupovat kupony s předstihem. Pokud máte cestu kolem infocentra a Váš kupon vyprší např. za týden, můžete si koupit nový a odložit začátek platnosti den po vypršení toho nynějšího. Tím se vyhnete pokutám, ale nemusíte dodržovat naprosto přesný časový rozvrh.

Poslední poznámka – Kupon MHD

Během hledání informací o Lítačce mě jeden velmi nápomocný člověk upozornil na další, možná ještě anonymnější možnost: Kupon MHD. Také jsem ho kdysi dávno používal, ještě za studentských let. Dostal jsem k ISICu papírový kupon, na němž byly všechny údaje, včetně data vypršení. Z hlediska soukromí se jedná o možná nejlepší možnost: papír nelze naklonovat jako RFID čip.

Shrnutí

Pokud si chcete půjčovat i knihy v městské knihovně, Lítačka bez evidence by Vám mohla vyhovovat více. Pokud Vám jde pouze o jízdu veřejnou dopravou, papírový kupon vám nabídne nejvíc muziky za nejmenší množství osobních informací. Vydání papírové průkazky navíc vyjde na pouhých 60 Kč. Jedinou nevýhodou papírové průkazky je, že Vaše data znovu skončí v systému DPP za účelem „vytvoření duplikátu v případě ztráty“. Podle stránek DPP se jedná pouze o jméno a datum narození, zato se ale udržují elektronicky. Více info na dpp.cz (Způsob zpracování).

Nemohu Vám říkat, pro jakou alternativu se rozhodnout. Papírová průkazka Vám zaručí, že je možné získat ji v případě ztráty, za cenu některých osobních údajů. Já budu raději spoléhat na sebe.

Závěr

Osobně používám Lítačku bez evidence asi měsíc, a zatím jsem se nesetkal s nejmenším problémem. Rozhodně zašlu během pár měsíců GDPR žádost na DPP, ROPID, a ICT a zjistím, jaké informace o mé osobě drží v systému. Zároveň s Lítačkou bez evidence mohu zažádat o výmaz všech dat ze systému bez jakéhokoli dopadu na můj kupon či dopravu. Až zjistím více, pokusím se nová data vložit do vlastního článku.

Lítačka bez evidence je složitější z hlediska užívání, ale pokud již nyní nakupujete kupony pouze v infocentrech a nemáte jednoduchou možnost využívat Lítačku online, Lítačka bez evidence pro Vás bude nejspíš skoro k nerozeznání od online karty.

Poznámka: o Lítačku bez evidence se shodou okolností zasloužila organizace IuRe provozující tento blog. Více informací zde.